Je církev skanzenem?

19. 3. 2015 12:34

Taky Vám někdy připadá, že církev pořád žije jednou nohou ve středověku? Že je poněkud zastaralá? Že příliš lpí na minulosti? Zkusili jste se někdy podívat třeba na takovou mši svatou pohledem nezaujatého člověka?

Nevím, jak Vy, ale já znám ten pocit, když Vám mše svatá ze všeho nejvíc připomíná středověké divadelní představení. Kulisy, rekvizity, kostýmy… a herci v naučených rolích přeříkávající svoje repliky...  A vlastně ani nevíte, jestli člověk vedle vás v lavici je taky herec, součást komparzu, nebo jestli je divákem. A už vůbec nevíte, kým jste v tomhle všem vy sami…

… Díváte se na mužíka v několika vrstvách plášťů, jak mává rukama nad oltářem se svíčkami a čte z jakési tlusté knihy texty plné výrazů, které vymizely z běžného slovníku už před lety… Připadáte si stejní jako lidé kolem Vás -  stejně jako oni máte na sobě moderní oblečení, v kapse mobil a klíče od auta - akorát nechápete, že jim vůbec nepřijde divné, co se kolem odehrává. Vážně přemýšlíte, jestli tohle všechno je vůbec myšleno doopravdy, jestli to nakonec není jenom jako, jenom hra, a vy jste jediní, komu to nikdo neřekl…

Proč všechny ty barevné ornáty, pozlacení andělíčkové na kazatelnách a písně, jejichž texty doprovázené vlhkem rozladěnými varhanami jsou spíše odrazem lidové zbožnosti devatenáctého století, než aby povznášely duši moderního člověka blíž k Bohu? Proč si vážit ctihodných-velebných-důstojných církevních představených, kteří se vzhledem a vlastně ani snahou manipulovat svoje ovečky do pozic, ve kterých by je chtěli mít, nijak neliší od svých předchůdců z dob Habsburků? Jak má tahle forma vést člověka, aby bral Boha vážně, když ani ji samotnou vážně brát nemůže? 

 

Až někdy zase budete mít tenhle pocit, zkuste církev pochopit. Představte si ten kostel i s kazatelnou jako právě dokončenou stavbu, ve které se poprvé sešli prostí věřící, kteří něco tak velkolepého nikdy v životě neviděli. Dívali se na obrazy v pozlacených rámech a možná to bylo jediné místo, kde kdy vůbec viděli výtvarně ztvárněné příběhy z Bible. Přehrajte si v mysli zrychlený film, jak běžela staletí, jak v těchto zdech, ve stejných nebo podobných lavicích lidé prosili za uzdravení nemocí, které my běžně léčíme antibiotiky, za úrodu, která znamenala život nebo smrt, za bezpečí svých dětí ve válkách, o kterých měli informace jen od zmrzačených vracejících se spolubojovníků… Konkrétní problémy těchto lidí pominuly. Jejich pozemské životy pominuly. Ale ty stavby tu pořád stojí a spojují nás s nimi, a dávají nám pocítit, že víra se nezměnila, že Bůh se nezměnil…  Vždyť všichni ti věřící, co nás předešli do Božího království, nejsou BÝVALÍ členové - to společně jsme církev - církev, která přesahuje běh dějin, která tu stojí napříč staletími!

Chvilinku se nedívejte na církevní hierarchii tak, jako se díváme na hierarchii ve státě... Moc znamená především odpovědnost, a má-li být správně chápána, musí být spojena s pokorou a jistým sebeobětováním. Představte si toho manipulujícího a přesto trochu směšného panáčka vpředu jako osmnáctiletého kluka, který se právě rozhodl vsadit celý svůj život na něco, co možná ani neexistuje. Papež, biskupové, kněží... pod všemi těmi zlatě vyšívanými kabáty jsou lidé. A to, že si leckdy neuvědomují svojí pozici, že svůj úřad neberou jako službu Bohu a lidem, ale že si v tom naplňují nějaké svoje osobní ambice, to přece není chyba církve!

 

Církev možná vyhlíží zastarale. Nemusí se nám to líbit, ale v globálním měřítku - když si vezmete CELOU církev - v prostoru i čase - tak to dává smysl. Je pro ni lepší reagovat na některé věci až s odstupem. Není kam spěchat. Hodnoty prověří čas a z těch prověřených hodnot teprve třeba něco vstřebá. Koneckonců za tímhle lehce středověkým vzhledem je církev mnohem, mnohem víc, než si vůbec umíme představit... A že není ideální? Možná to s materiálem, který je k dispozici, prostě líp nejde. :D

 

Tento článek původně vznikl jako reakce v jedné diskuzi. Pokud tedy máte pocit, že jste něco podobného už četli, pravděpodobně to není jen pocit... :D

Sdílet

Komentáře

Ardor Hali - https://antonio4d.signaly.cz/1503/reformace

Hali Je také důležitá vyváženost. Ne všechno staré v církvi házet šmahem přes palubu, ale až fanatické lpění na všech tradicích taky není to pravé ořechové. Jak říká Písmo: máme sbírat poklady staré i nové.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio