Pověsili bychom ho na ten kříž taky?!

Co kdyby se Ježíš objevil v naší době?

Potulný kazatel, trochu otrhaný týpek se svojí vlastní verzí náboženství... Tvrdil by, že je Boží syn, který prý přišel, abychom měli život, a oháněl by se ještě celou řadou dalších smysl nedávajících výroků... Přepínal by mezi skutečností a metaforou tak rychle, že by ho ani nejbystřejší z nás nestíhali sledovat, vyprávěl nepochopitelné příběhy, ve kterých bychom marně hledali pointu...

Měl by ale charisma a lákal k sobě lidi. Nevěděli bychom, co na něm ti lidé vidí, jeho učení by vlastně nebylo moc odlišné od různých jiných vizionářů, ať už přednášejících v přepychových posluchárnách univerzit nebo na autobusových zastávkách. Považovali bychom ho právem za vůdce sekty - a lidi jím zblbnuté za nešťastníky. - Asi se cítili sami, nemilovaní, neúspěšní, toužili utéct z krutého světa někam, kde by byl život jednodušší...
S obavami bychom se dívali, jak se ti lidé vůdci sekty dobrovolně podřizují, přestože po po nich chce, aby svůj život kompletně předali jemu. Láká je strachem (ze zla) a zároveň pocitem sounáležitosti a bezpečí. Chce po nich dodržování absurdních pravidel - což se jim nedaří. To je ještě více urdžuje v závislosti na sektě a jejím milosrdném vůdci, a zároveň jim dává pocit výlučnosti...
Máme pro ty lidi pochopení - ale je třeba jim ukázat, jak se mýlí. Že žijí v otroctví. A to koneckonců není tak těžké, vždyť v učení toho sektáře je tolik logických nesrovnalostí - něco o vstávání z mrtvých, šlapání na hady a štíry, odvrhování končetin a jiných částí těla...

Jak by se podle vás k takovému člověku zachovala církev? Podporovala by ho a okamžitě by na základě jeho slov začala měnit své učení? Považovala by jeho zázraky za důkaz, že je to Boží syn a mluví pravdu, nebo by opatrně prohlašovala něco jako že "ďábel je opice Boží"? Nechala by si sáhnout na sebe a svoje učení? Vždyť Mesiáš už tu byl/je. My víme, jaké pokračování mají mít dějiny spásy. Proč by sem Bůh posílal dalšího proroka, dalšího svého syna? Ježíš už nás zachránil, nikoho dalšího nepotřebujeme! Co jiného by nám měl Bůh ještě chtít říkat, všechno už řekl... Že Bůh je bůh a může si dělat, co chce, bychom nebrali na vědomí. Vždyť to přece nezapadá do toho, co nám o sobě dosud zjevil. Podobně jako farizeové na přelomu letopočtu bychom odmítli přijmout, že třeba Božímu zjevení zase tak úplně nerozumíme. Že to, co se nám i při nejlepší vůli jeví jako protiklady, může u Boha existovat vedle sebe. Zkrátka vědomí, že naše poznání je jen částečné - a dost možná úplně mimo.

Co bychom s tím kazatelem udělali? Distancovali se od něho, co jiného! Snažili bychom se dostat lidi z jeho vlivu. Možná bychom ho zdiskreditovali. Za přítomnosti televizních kamer bychom vyvraceli ty nesmysly, co tvrdí, a shovívavě se přitom usmívali...

A kdyby to nepřestávalo a lidé ho dál následovali, čím dál víc? Začali bychom tyhle lidi vylučovat ze svého společenství? Vždyť odpadli od víry a věří tamtěm bludům! Museli bychom se proti nim nějak vymezit!
A vůbec, ten jejich vůdce určitě někde porušil zákon. Možná parkoval kde neměl a pak nezaplatil pokutu. Ha! Máme ho! Co dál? Neplatí daně! A třeba ožebračuje pekárenský průmysl, nebo tak něco... Do vězení s ním! (Volali bychom i "ukřižuj", jen kdyby v naší zemi nebyl trest smrti zakázaný a v rozporu s obecnou morálkou).

Pořád plácáme o tom, jak Ježíše neustále křižujeme svými hříchy (...) ale my bychom ho klidně "ukřižovali" (v našem případě vsadili do vězení) a ještě to považovali za něco velmi dobrého, za ctnost, protože jsme ochránili ryzost víry, zachránili mnoho lidí před bludným učením a závislostí na té jeho sektě...

Co to vypovídá o církvi, o nás?

Možná je tenhle článek jen snůška nesmyslů. Doufám, že je...